V Olomouci, vedle ulice Velkomoravská se rozprostírá už dlouho let nepoužívaný vojenský areál. Stojí v něm velké skladištní a administrativní budovy, ve kterých nezbyly často ani dřevěné okenní rámy. Část areálu tvoří nákladové nádraží, které už přišlo o své cenné koleje a vysoká prázdná nástupiště prorůstá tráva. Jen v jedné budově je něco víc než rozbourané zdi a poházené cihly. Mezi knihami a šanony s prázdnými, vybledlými stránkami jsou tam k nalezení staré dokumenty v azbuce s nákresy nových sovětských strojů, které zřejmě právě dorazily po železnici z východu. Jinak zde už nezbylo nic, jen zašlá sláva předchozí éry.

Zámeček plný tajemných zákoutí se zarostlým parkem a rozpadlou kaplí. Kdysi jistě krásná budova s přilehlou manufakturou leží na kopci nad malou vesničkou. Místo ale bez majitele nezadržitelně chátrá a pomalu se rozpadá. Kolik podzimů ještě vydrží stát?

Chátrající vily na Špejcharu nikdy nepřestaly vítat své návštěvníky. Ani poté, co jim byla zazděna okna přízemí. Ani poté co do oken horních pater začaly svítit reflektory reklamních poutačů. Pomoci mohla až cedulka upozorňující na průmyslovou kameru. Nestalo se tak a vily tak dál vítají své návštěvníky.

Před sto lety stál v Holešovicích rušný obchodní přístav, který zásoboval blízké továrny materiálem. Napojení na železnici jeho význam ještě zvýšilo a vznikl komplex plný skladišť a zařízení pro transfer zboží mezi pevninou, vlaky a loděmi. Dnes je přístav plný lodí, některé odpočívají před svou další cestou, jiné už možná nikam nepoplují. Občasné zvuky z přilehlých skladišť naznačují pokračující lidskou aktivitu. Vládci jsou zde ale rackové a kachny, na zemi i ve vzduchu.