Chátrající vily na Špejcharu nikdy nepřestaly vítat své návštěvníky. Ani poté, co jim byla zazděna okna přízemí. Ani poté co do oken horních pater začaly svítit reflektory reklamních poutačů. Pomoci mohla až cedulka upozorňující na průmyslovou kameru. Nestalo se tak a vily tak dál vítají své návštěvníky.

Vojenský areál poblíž Milovic, který sloužil už rakouské armádě začátkem 20. století a postupně vystřídal několik dalších vojsk, pomalu mizí z povrchu. Poslední byla sovětská armáda, která zde ubytovávala až sto tisíc obyvatel a odešla před 25 lety. Do dnešního dne zbyla jen hrstka budov, několik nápisů v azbuce a silnice, které se proplétají lesem, jenž vyrostl z okrasných stromů na dříve rušných ulicích armádního města.

Zbytky průmyslového komplexu označovaného jako Waltrovka, podle původní továrny Walter Motors a.s. v Jinonicích. Areál postupně mizí, ustupuje nové zástavbě, poznáme za pár let, co tu kdysi stálo?

Kousek za městem na skále stojí dům s věží. Luxusní komplex postupně zarůstá a prorůstá florou. Cestičkami lze projít kamkoliv, lidé tu nejsou cizí. V areálu je několik dalších lidí a všichni si rádi povídají. Jak se sem dostala starší paní? Vzpomíná na dnes už zašlou slávu. Terasy byly plné slunečníků, tančili mezi nimi číšníci s lahodným nápoji. Sluneční paprsky propíchnou větve přerostlého šípkového keře, den končí a paní jde domů, za chvíli se bude stmívat. Skupinka mladých křičí z protější skály, řinčí sklo. Schytal to skokanský můstek u bazénu s trávou. S trávou a sklem z rozbitých lahví.