Vojenský areál poblíž Milovic, který sloužil už rakouské armádě začátkem 20. století a postupně vystřídal několik dalších vojsk, pomalu mizí z povrchu. Poslední byla sovětská armáda, která zde ubytovávala až sto tisíc obyvatel a odešla před 25 lety. Do dnešního dne zbyla jen hrstka budov, několik nápisů v azbuce a silnice, které se proplétají lesem, jenž vyrostl z okrasných stromů na dříve rušných ulicích armádního města.

Kousek za městem na skále stojí dům s věží. Luxusní komplex postupně zarůstá a prorůstá florou. Cestičkami lze projít kamkoliv, lidé tu nejsou cizí. V areálu je několik dalších lidí a všichni si rádi povídají. Jak se sem dostala starší paní? Vzpomíná na dnes už zašlou slávu. Terasy byly plné slunečníků, tančili mezi nimi číšníci s lahodným nápoji. Sluneční paprsky propíchnou větve přerostlého šípkového keře, den končí a paní jde domů, za chvíli se bude stmívat. Skupinka mladých křičí z protější skály, řinčí sklo. Schytal to skokanský můstek u bazénu s trávou. S trávou a sklem z rozbitých lahví.

Před sto lety stál v Holešovicích rušný obchodní přístav, který zásoboval blízké továrny materiálem. Napojení na železnici jeho význam ještě zvýšilo a vznikl komplex plný skladišť a zařízení pro transfer zboží mezi pevninou, vlaky a loděmi. Dnes je přístav plný lodí, některé odpočívají před svou další cestou, jiné už možná nikam nepoplují. Občasné zvuky z přilehlých skladišť naznačují pokračující lidskou aktivitu. Vládci jsou zde ale rackové a kachny, na zemi i ve vzduchu.

Zbytky průmyslového komplexu označovaného jako Waltrovka, podle původní továrny Walter Motors a.s. v Jinonicích. Areál postupně mizí, ustupuje nové zástavbě, poznáme za pár let, co tu kdysi stálo?